Galerie umění v Ostravici nabízí stálou expozici různorodých uměleckých děl, jež se pravidelně zhruba dvakrát ročně obměňuje. Návštěvníky láká zejména na díla autorů, jež jsou spříznění s beskydským krajem.

Základ galerie tvoří díla Leopolda Parmy (jeho ranné akvarely a barevné dřevoryty), reliéfy a obrazy Jana Satiny, umělecké smalty Petra Bednáře, obrazy a figurální kompozice Dalibora Valáška a výtvarné zpracování dřeva Tomáše Cidlíka.

Galerii umění provozuje Obecní úřad v Ostravici.
Adresa: Ostravice 400, 739 14 Ostravice
Vstupné: 10,- Kč, děti do 10 let zdarma.
Galerie je otevřena denně, v prázdninových měsících i v neděli.

LEOPOLD PARMA

Leopold Parma, řídící učitel, věhlasý malíř, výtvarník a fotograf. Narodil se roku 1891 v Tiché u Frenštátu pod Radhoštěm a zemřel v roce 1968 v Brně. Jako učitel působil v Ostravici v letech 1914 - 1936. 

Co se týče jeho tvorby, věnoval se především dřevořezbě, jako malíř vytvářel pastely a olejomalby, mezi jeho aktivity však patřila také umělecká fotografie a scénografie. Ve svých malířských a grafických pracích zobrazoval zejména krajinu Beskyd. Ilustroval také Petra Bezruče.

Leopold Parma inspiroval a ovlivnil mnohé další beskydské tvůrce a výrazně přispěl také ke kulturnímu životu kraje.

JAN SATINA

Jan Satina se narodil v roce 1941 v Ostravici a celý život pracoval na ostravické pile. Jeho prvním učitelem byl pan řídící ostravické základní školy a zároveň malíř Leopold Parma. Po jeho smrti se už ale musel učit malovat sám. Tvrdit o Janu Satinovi, že je zejména malířem, může být zavádějící. Kromě malování je také řezbářem, propagátorem lašských tradic, výborným hráčem na kytaru, skladatelem a lidovým vypravěčem.

Jméno tohoto všestranného lidového umělce znají dobře nejen místní lidé ale i lidé z různých vzdálených míst. Jeho obrazy, dřevěné sošky a reliéfy jsou plné neopakovatelné atmosféry, ze které vyřazuje nesmírné množství pozitivní energie, a lásky k místní přírodě a lidem.

PETR BEDNÁŘ

Petr Bednář se narodil v roce 1946 v Ostravici a s výtvarným smaltem začal v roce 1972. Nyní reprezentuje české smaltérské umění na největších mezinárodních setkáních smaltérů ve Francii, ale i na nejprestižnějších světových přehlídkách tohoto uměleckého žánru v Japonsku či Německu. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách řady institucí v zahraničí i u nás. 

Věnuje se komorní i monumentální tvorbě smaltu, smaltu v architektuře, dále kresbě i malbě. Svou dlouholetou tvorbou položil základ vzniku fenoménu Frýdlantské smaltérské školy, která je charakteristická využitím nových – v Čechách i ve světě běžně nepoužívaných technologických a výtvarných postupů.

Ve své tvorbě mistrně spojuje kov, sklo, oheň, křehkost, bohatství barev, odolnost i neměnnost. V jeho díle se spojují krásy přírody, vnitřní prožitky a je v něm ztvárněn neustálý koloběh života a smrti.

DALIBOR VALÁŠEK

Dalibor Valášek se narodil v roce 1961 v Ostravici a původně se ve svých obrazech zaměřoval na beskydskou krajinu, později se začal věnovat i figurálním kompozicím. Díla jsou meditací nad lidmi, krajinou i dobou, přičemž často oba prvky – příroda i lidé splývají v jeden obraz.

Vyšel z plejády mladých talentovaných umělců, kteří v minulosti neměli možnost získat vzdělání na oficiálních výtvarných školách. Začal na ZUŠ a pokračoval pak soukromým studiem u frýdecké malířky – krajinářky a figuralistky Elišky Servátkové.

Jeho talent byl překvapující. Vystavovat začínal na známých výstavách místních výtvarníků v Ostravici. Jeho díla, inspirována tehdy krajinou, byla zcela suverénní a vykazovala všechny známky profesionality.

V roce 1989 vstoupil na profesionální dráhu a je jedním z mála ostravických rodáků, který je znám nejen v České republice, ale i mimo ni. Jeho obrazy obdivovali příznivci výtvarného umění nejen na Moravě a v Čechách, ale mnohokrát vystavoval v Rakousku a v Německu, jeho výstavy proběhly i v Itálii a v USA.

TOMÁŠ CIDLÍK

Tomáš Cidlík se narodil v roce 1954 v Ostravici, ale již v době svého dětství se přestěhoval do Frýdku-Místku. I když je hutní inženýr a pracovat začínal ve Válcovnách plechu, kouzlo dřeva mu učarovalo nejvíce.

K řezbářství se dostal ve svých třiceti letech. Do té doby dával přednost hudbě a vystupoval jako folkový písničkář. Po operaci hlasivek se už ale k hudbě nikdy nevrátil, musel opustit i zaměstnání učitele a začal se řezbářstvím živit.Nejprve začal vyřezávat dřevěné šperky, potom loutky a od roku 2000 dělá židle, kde do opěradel vyřezává portréty konkrétních lidí.

I když doménou jeho umělecké tvorby je práce se dřevem, zbožňuje i práci s kamenem a kovem. Je organizátorem řezbářských kurzů na severní Moravě a vychoval už celou řadu tvůrců, pro které se staré řemeslo řezbářství stalo ušlechtilým koníčkem, či se z některých stali i uznávaní umělci.