Vážené dámy, vážení pánové, milé děti, vážení hosté!

Scházíme se zde u pomníku Padlých hrdinů, jako tomu bývá každoročně v prvních květnových dnech, abychom vzpomněli na události, které jsou s touto dobou spojeny. Právě letos uplynulo již 80 let od konce druhé světové války a osvobození naší vlasti. Osm desítek let od chvíle, kdy skončil nejničivější konflikt v dějinách lidstva, válka, která připravila o život desítky milionů lidí a navždy poznamenala celé generace.

Dnešek je dnem vzpomínek. Vzpomínáme na všechny, kteří padli – na vojáky, partyzány, civilisty, ženy, muže i děti. Na ty, kteří se stali oběťmi válečného běsnění, kteří přišli o své rodiny a domovy, ale i na ty, kteří se nevzdali a postavili se zlu s odvahou a vírou v lepší budoucnost. Vzpomínáme na hrdiny, kteří přinesli svobodu i za cenu vlastního života – ať už bojovali v řadách Rudé armády, západních spojeneckých vojsk, nebo v domácím odboji.

Zároveň je dnešek i výzvou k zamyšlení. Svoboda a mír nejsou samozřejmostí. Jsou hodnotami, které je třeba chránit, pěstovat a předávat dál. Dnes, v době, kdy znovu slyšíme ozvěny války nedaleko našich hranic, si o to více uvědomujeme, jak křehký mír může být – a jak důležité je, abychom nezapomněli na lekce minulosti.

Dějiny nás učí, že nenávist, propaganda a lhostejnost mohou mít tragické následky. Ale také nás učí, že lidskost, solidarita a odvaha mají sílu zvítězit. A právě proto je naší povinností vzpomínat – a nejen vzpomínat, ale i mluvit, připomínat, učit další generace, co se stalo a proč se to už nikdy nesmí opakovat.

Dovolte mi, abych při této příležitosti vyjádřila hlubokou úctu všem, kteří přinesli oběť za naši svobodu. A abych vám poděkovala, že jste dnes přišli – abychom společně uctili památku padlých a vyjádřili svou vděčnost těm, díky nimž dnes můžeme žít ve svobodné zemi.

Děkujeme všem, kteří se zasloužili o naši svobodu. Čest jejich památce.