Zde vzniká osudové přátelství s učitelem, divadelníkem a vlastencem O. B. Petrem. Ten obrátil Vaškovu pozornost k sociální a národní otázce Slezska. Oba psali verše, spolu vyráželi na túry po kraji, kde Petr seznamoval Vaška s historií a problémy jednotlivých vesnic.

Roku 1893 se Bezruč vrátil do Brna, kde zůstal pracovníkem nádražní pošty až do roku 1828. Od roku 1939 pak žil samotářským životem  v Kostelci na Hané. Roku 1945 byl jmenován národním umělcem. Petr Bezruč zemřel roku 1958 v Olomouci.

Bezruč publikoval jedinou sbírku Slezské písně. Jeho básně se nicméně staly jedním z hlavních a stále živých pramenů české moderní sociální poezie 20. století. Bezručovy básně jsou drsné a dramatické, jsou inspirovány odporem proti sociálnímu a národnímu útlaku v rodném Slezsku, svým dramatickým patosem a symbolikou přerůstají až do podoby lidového mýtu. Slezské písně vznikaly dlouhá léta a obsahují básně z různých období autorova života.

Srub Petra Bezruče je ve správě Slezského zemského muzea v Opavě, které ho získalo jako součást dědictví po básníkovi. Obytná část srubu byla ponechána v původní podobě i se zařízením interiéru, který si Bezruč sám navrhl. V přilehlém dřevníku byla v roce 1983 zbudována expozice s názvem „Krajem Petra Bezruče“. Návštěvník srubu zde nalezne nejen autentické prostředí letního příbytku básníka, ale nutně chodí v jeho stopách, dotýká se životních příběhů básníka a především může poznat prostředí díla kraje pod Beskydem.