Byla to hranice nejistá, protože řeka se často rozvodňovala, vytvářela nová koryta a měnila svůj tok. Časté hraniční spory byly vyřešeny až roku 1297 dohodou mezi tehdejšími majiteli obou pohraničních oblastí, olomouckým biskupem Dětřichem a těšínským knížetem Měškem, že napříště bude považován za hranicí hlavní tok řeky.

Od roku 1327, kdy český král Jan Lucemburský přijal těšínské knížectví jako dědičné léno českého státu, přestala být řeka Ostravice hranicí státní a stala se toliko hranicí zemskou mezi Moravou a Slezskem. Není jistě bez zajímavosti, že tuto funkci si podržela až do 1. prosince 1928, kdy došlo ke sloučení Moravy a Slezska.