Vážení spoluobčané!

Nacházíme se v nelehké době. V době, kdy jedinou a hlavní prioritou všech je ochrana našeho zdraví a v souvislosti s tím  jsme nuceni přizpůsobit se různým nařízením, které nám mohou připadat velmi omezující, ale v každém případě jsou nutná. 

Některé skutečnosti, které by byly za „normálních“ okolností připomínány, jdou tak trochu stranou. Jsou ale takové události, které by ani v toku aktuálního dění neměly být zapomenuty. A právě k takovým patří 28. říjen, Den vzniku samostatného československého státu.

Samostatné Československo vzniklo v roce 1918, tedy před 102 roky. Byla to událost velmi očekávaná a po čtyřech válečných letech nesmírně radostná. Po dlouhém období habsburské nadvlády se Češi opět dočkali své vlastní republiky. Začátky nebyly vůbec jednoduché a zvláště ti, kteří tehdy stáli v jejím čele, měli před sebou spoustu práce, povinností a taky nelehkého rozhodování, které museli učinit. A ne vždy byli zástupci tehdejší nově vytvořené vlády za svá rozhodnutí chváleni a ne vždy sklidili kladné reakce. Možná je to tak trochu jako dnes. Vláda činí rozhodnutí a my věříme, že je činí v dobré víře. Rádi slyšíme rozhodnutí, která nám pomáhají  různým způsobem zkvalitňovat život, neradi slyšíme rozhodnutí, která omezují naši svobodu, byť je to dočasně a pro naše dobro. Možná i tehdy, v roce 1918, nebyli všichni obyvatelé Československa nadšeni z nových  vládních nařízení. My ale dnes můžeme říct, že jsme vděčni těm, kteří je prosadili a kteří nám založili republiku, ve které nyní žijeme.

A i když je život v současné republice trochu jiný, než jaký bychom ho chtěli mít, jistě se zase vše v dobré obrátí. Jsem si jista, že právě tomu věřili ti, kteří před 102 roky naši republiku budovali.