DÁT DĚTEM RODINU – 6. díl

Během letních prázdnin odbor sociálních věcí Městského úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí postupně veřejnosti představil všech osm dílů videospotů s názvem Dokázali změnit svět – aspoň některým dětem (lze shlédnout např. Na YouTube), ve kterých „naši“ pěstouni vyprávěli o svých zkušenostech při péči o děti. Do videospotů se však celé jejich povídání nemohlo vejít. Proto je čtenářům předkládáme formou série rozhovorů s jednotlivými pěstouny.

Rozhovor s pěstouny Danielou a Petrem Macháčovými:  

Co Vás na myšlenku stát se pěstounem přivedlo a proč jste se rozhodli vychovávat dítě jiných rodičů?

Pěstounka: Když jsem čekala naši třetí dceru, do rukou se mi dostal věstník o opuštěných a týraných dětech. Tehdy mě napadlo, že by bylo fajn dát takovému dítěti lepší život. Později jsme se stali pěstouny na přechodnou dobu. Ale osud nezapomněl na náš původní záměr a tak se z nás časem stali dlouhodobí pěstouni. Bylo to v době, kdy jedna holčička z naší dočasné péče neměla kam odejít. Systém jí nedokázal nabídnout  nic jiného než ústavní péči. A my jsme si s manželem řekli, že jí určitě dokážeme nabídnout víc. 

Pěstoun: Myslím, že na tu myšlenku muže přivedou většinou jejich manželky, které mají k pěstounské činnosti či starosti o děti blíže.

Jaké to bylo podat si žádost a projít posuzováním, zaškolit se na pěstouna?

Pěstounka: Samotné podání žádosti není složité. Zaškolování trvalo déle než jsme čekali, testy i pohovory byly docela náročné, ale daly se zvládnout. Na jednotlivé lekce jsem se ale hrozně moc těšila, protože jsme se tam scházeli s lidmi, kteří měli stejné plány i vize, věděli jsme, o čem mluvíme. Dodnes na to ráda vzpomínám. 

Pěstoun: Je to normální úřední akt, podáte žádosti a tím to v podstatě pro vás končí. Následuje školení. My jsme měli školení víkendové, které probíhalo v přátelském duchu a nebyla to nějaká velká zátěž.

Pamatujete si první seznámení s Vaším pěstounským dítětem?

Pěstounka: Ten den bych dodnes dokázala popsat do posledních detailů. Když nám sestřička v kojeneckém ústavu přinesla malou na rukách, tak malá tak legračně kulila ty svoje velké černé oči, jako by nevěřila, že konečně někdo pro ni přijel a že pojede domů. Myslím si, že lidé vysílají signály a já možná vyslala signál „jsem tu pro tebe“ a ona ho zachytila a věděla, že si někdo pro ni dojel a pojede domů.

Pěstoun: Přijel jsem do kojeňáku  později. Manželka už měla malou na rukách. Říkal jsem si: „To bude asi dítě pro nás.“ A tak to zůstalo.

Co se změnilo příchodem dítěte do Vaší rodiny, jak se chovalo dítě a jak Vy?

Pěstounka: Ze dne na den se změní denní režim, rozložení vašeho volného času, přibydou starosti, ale samozřejmě také radosti. My jsme třeba i trochu omládli, protože jsme si naši malou brali v době, kdy jsme byli už starší a najednou jsme řešili to, co před lety s našimi tehdy malými dcerami.

Pěstoun: Přibyl nám další člen rodiny a rodina běží dál. Okamžikem přijetí dítěte se Vám změní třeba vaše odpoledne - nejdete do garáže na dvě hodiny, ale jste tam jenom dvacet minut a jdete raději někam s dítětem.

Jaké to je nyní, když už dlouho tvoříte jednu rodinu?

Pěstounka: Těžko hledat výjimečnosti na něčem, co je normální a přirozené. Za těch pět let se malá včlenila do rodiny, splynula s námi, přijala naši rodinu a ona přijala ji. Je to život jako s biologickým dítětem.

Pěstoun: Je to jako s vlastními dětmi. Máme pořád doma nějaké děti, takže je to život běžné rodiny.

Jak vnímají přijaté dítě Vaše děti, širší rodina?

Pěstounka: Původně jsme byli pěstouny na přechodnou dobu a dlouhodobými pěstouny jsme se stali  neplánovaně, ze dne na den. Zjistili jsme, že budoucnost jedné malé holčičky je pro nás důležitější, než ta naše, než naše plánování vlastního života a stáří. Až později jsme si uvědomili, jak je důležité pěstounství probrat s celou rodinou. My jsme ten čas tehdy neměli. Ale rodina to nakonec dobře ustála.

Pěstoun: Naše malá je velmi srdečná a je plnohodnotným členem naší rodiny.  Naše dospělé dcery ji přijaly a moje matka jí dělá normální, klasickou babičku.

Pomáhá Vám při výkonu pěstounské péče někdo, máte se na koho obrátit, když potřebujete poradit?

Pěstounka: Pěstouni uzavírají dohodu s doprovázející organizací. Dobrá doprovázející organizace může být ohromným přínosem. Klíčová pracovnice s námi probírá problémy, starosti, ale i radosti, vyjednává za nás úřední kroky, můžeme se na ni obrátit v podstatě s čímkoliv, zajišťuje nám školení, psychologickou podporu…

Pěstoun: Máme doprovodnou organizaci, která nám pomáhá.

Co byste vzkázali všem, kteří o myšlence stát se pěstounem uvažují?

Pěstounka: Pěstounská péče může přinášet spoustu starostí a nejistot, ale přináší i radosti, nový životní rozhled, přibydou vám kamarádi, kteří mají stejné smýšlení jako vy. Hlavně k vám přijde nový člen rodiny, se kterým spojíte svůj život a ten dostane úplně jiný směr. Pokud se vás, byť jen letmo dotkne myšlenka na pěstounství, tak za tím jděte. A nenechte se nikým odradit. Dobrých pěstounů je zapotřebí!

Pěstoun: Všichni, kteří uvažují o myšlence stát se pěstounem by to měli zhodnotit s chladnou hlavou a zvážit, zda je to pro ně to pravé. A pokud to tak je, ať do toho jdou!

Kde jinde by mělo dítě vyrůstat než v rodině? Pro děti, které nemají vlastní funkční rodinu, hledáme rodinu náhradní. Staňte se pěstouny! Pro více informací kontaktujte Městský úřad Frýdlant n. O., odbor sociálních věcí, pracoviště ul. Hlavní 139, 739 11 Frýdlant n. O., kancelář č. 120, sociální pracovnici pro náhradní rodinnou péči Bc. Kateřinu Illésovou, tel.: 558 604 179, e-mail: killesova@frydlantno.cz.