Řeč  - 28 . říjen

Dámy a pánové, vážení občané, milé děti,

scházíme se zde u příležitosti státního svátku, který si připomeneme ve čtvrtek 28. října, a to svátku vzniku Československé republiky.  

Tento stát vznikl po dlouhém přípravném procesu na konci 1. sv. války jako jeden z nástupnických států po rozpadu Rakouska-Uherska. Již v druhé polovině 19. století probíhaly kulturní a politické snahy o posílení české národní identity v rámci rakouské monarchie. Teprve během první světové války se objevil požadavek na radikálnější řešení. V posledních měsících války byl ustaven Národní výbor, který měl za úkol se otázkou odtržení zabývat. Hlavními osobnostmi, kterým se podařilo založit v Paříži první exilovou vládu, byli Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš. 

 27. října byla odeslána nóta americkému prezidentovi Wilsonovi k jeho požadavkům na autonomii pro státy rakouské monarchie. Ve stejnou dobu probíhalo v Ženevě jednání Národního výboru.  28. října 1918 byl skutečně samostatný stát Čechů vyhlášen. Slováci se připojili o dva dny později Martinskou deklarací a o rok později se připojila Podkarpatská Rus. Území tehdejšího nově vzniklého státu zahrnovalo Čechy, Moravu, České Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk. Československý stát pak kromě období druhé světové války existoval s různými obměnami až do roku 1993, kdy došlo k jeho rozdělení a od 1. ledna 1993 žijeme v České republice.

Můžeme být právem hrdi na to, že žijeme právě v České republice a právem si připomenout její narozeniny. Ty letošní jsou již stotřetí. A když je někomu více než sto let, je to úctyhodný věk. Člověk v tolika letech bývá už unavený a často také nemocný. Je to ale člověk bohatý svými zkušenostmi a vším, co během svého života zažil, ať už to byly úspěchy či nezdary, období klidu i roky rušnější. A tak je to i s naší republikou. Vzpomeňme na klidná a úspěšná dvacátá léta plná prosperity a hospodářského rozvoje, která pak vystřídala hospodářská krize a následně druhá světová válka. Pak krátké období, kdy se zdálo, že zase budeme šťastni a svobodni, které ale bylo vystřídáno nastolením totalitního režimu v roce 1948. Po těžkých dvaceti letech přišla vyhlídka na lepší časy v podobě Pražského jara, ale to bylo tvrdě ukončeno příchodem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Svoboda na sebe nechala čekat dalších 21let. Komunistický režim ještě více přitvrdil, až byl konečně v listopadu 1989 poražen a vystřídán tolik vytouženou svobodou.

Ani cesta od roku 1989 nebyla vždy radostná a už vůbec ne jednoduchá. Demokracie sebou přinesla nové možnosti realizace, otevřela nejen hranice západním směrem, ale i hranice těm, kteří do naší republiky chtěli přinášet nové skutečnosti, byť nebyly vždy přínosné. Všechny tyto nové skutečnosti nám však ukázaly, jak důležitá je zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí, jak důležitá je svoboda.

Posledních třiatřicet svobodných let nám dává možnost žít život takový, jaký si ho sami vytvoříme. Jestli vede ke klidu a spokojenosti, anebo k neustálým nářkům a nespokojenosti, to už je na každém z nás.

Přeji vám, milí občané, aby ten váš život byl spokojený a šťastný, abyste měli sílu čelit překážkám, které nám v poslední dobou přináší covidová epidemie a aby ve vašem životě vždy stály na prvním místě hodnoty jako je rodina, zdraví, slušnost, úcta k druhým lidem a v neposlední řadě i láska ke své zemi, k naší České republice.

Děkuji vám za pozornost.